Učitelé i žáci disponují schopnostmi vyjádřit své emoční stavy a prožitky ustálenými vzorci, které sdělují skrze řeč těla. Jednají přitom tak, aniž by do hloubky interpretovali okolnosti, v nichž daná sdělení vysílají, nebo zvážili potenciální výsledky tohoto jednání, často dokonce aniž by si této komunikace byli vědomi. Řeč těla je proto nutné chápat – v kontextu nesymbolického charakteru tohoto z působu vyjadřování – jako ústřední kategorii skrytého kurikula výchovně vzdělávacích procesů. Rekonstrukce vyjadřování skrze řeč těla, kterou prezentujeme v této studii, nám umožňuje nahlédnout do skrytých oblastí vzdělávací reality. Vzhledem k tomu, že implicitní významy lze touto cestou z prostředkovat již během velmi krátkých časových sekvencí, je velmi obtížné uvědomovat si přítomnost těchto významů, což v důsledku může vést až k jejich „neviditelnosti“. Detailní a přesná rekonstrukce neverbálního vyjadřování v průběhu velmi krátkých časových intervalů nám však umožňuje odhalit struktury, které mohou být pro výchovně vzdělávací procesy a vztahy mezi jejich účastníky zcela zásadní.